Kokršpaněl
Byl vyšlechtěn okolo 18. století ve Velké Británii,
šlechtění bylo úmyslné, ale i tak se dochovalo o předcích tohoto plemene jen
pramálo zmínek. Vyšlechtěno bylo k lovu pernaté zvěře (ptáci, vodní zvířata) a
k přinášení předmětů z vody. Původně se všichni slídící psi nazývali „španělé“.
Později z nich byly zformovány dva druhy plemene. Španělé malého vzrůstu byli
předurčeni k nahánění lovených ptáků, především sluk, z hustého porostu keřů,
kde by to vysoký pes nezvládl. Začátkem 19. století existovaly dva druhy
španělů:
- větší
(nad 25 liber) a rychlejší, tj. „springerspaniel“,
- menší
„cockerspaniell“.
Jako samostatné plemeno bylo uznáno v roce 1883 a první
standard vydán v roce 1902. První pes byl do Čech přivezen v roce 1913, a to
fena Baronesa.
Anglický kokršpaněl
English Cocker Spaniel - je jedno z nejstarších plemen
loveckých psů – slídičů. Název se odvozuje od anglického slova woodcock (sluka).
Je to oblíbené střední plemeno společenských a výborných loveckých psů, kteří
jsou schopni slídit i aportovat včetně dobrého zvládnutí exterierových výstav.
Vzhled
Je to
robustní pes, ale velmi lehký a lehce se pohybující. Má celé tělo dobře
osvalené. Celé tělo pokrývá delší a mírně kadeřavá srst může být jednobarevná v barvách
černé, červené, zlaté nebo játrové. Vyskytují se i vícebarevné varianty, a to
buď jako černobílý/zlatobílý či hnědobílý nebo ve zbarvení bělouš, kdy je bílá
a barevná srst smíchána. Obě varianty mohou mít také pálení.
Hlava je
vyvážená, s malou mozkovnou a delším čumákem. Jemně řezaná. Temeno a nos mají
stejnou délku, čumák je hranatý. Oči nesmí být světle zbarvené, mají mít
tmavohnědý odstín a kulatý tvar. Bělmo je u nich vidět. Stop je výrazný, ale ne
přehnaně. Uši jsou nasazeny nízko, jsou dlouhé a porostlé dlouhou, hedvábnou
srstí. Spadají volně až pod líce.
Krk je
středně dlouhý, široký a osvalený. Také rovný. Hřbet je široký, žebra by neměla
být vidět, ale měla by jít dobře nahmatat. Krk na něm sedí pevně a přechod není
viditelný. Ocas je v jedné rovině s linií hřbetu, je středně dlouhý a u kořene
je stejně silný jako špička. Srst na něm může vytvářet prapor.
Anglický
kokršpaněl dorůstá do výšky 41 cm v kohoutku, čímž se řadí mezi středně
velká plemena. Hmotnost standard neuvádí, ale
pohybuje se okolo 15 kg.
Americký kokršpaněl
American
Cocker Spaniel vznikl šlechtěním Anglického kokršpaněla,
který se dostal do Ameriky s anglickými přistěhovalci.
V roce 1883 byl
Americký kokršpaněl poprvé k vidění na výstavě v Manchesteru ve státě New Hampshire, kde vyvolal velký rozruch. Záhy se stal v Americe velmi populární a ve 30.
letech 20.století se chov kokrů definitivně rozdělil
na klasické a tzv. New Look, který měl trochu jiné parametry. V roce 1946 snaha chovatelů
vyvrcholila uznáním Amerického kokra za samostatné plemeno a to i přes silné
protesty konzervativních chovatelů v Anglii. Americký Kennel Club však věděl, co dělá,
a do málo početné rodiny národních plemen Ameriky tak přibyl další přírůstek.
Americký kokr se velmi rychle stal jedním z nejpopulárnějších a
nejrozšířenějších psů v Novém Světě. Původně byl používán k lovu, stejně jako
jeho anglický příbuzný, ale později se kvůli svému nádhernému vzhledu stali
více plemenem společenským. Navíc jeho dlouhá srst je pro lov v lese poněkud
nepraktická.
Do Čech se dostali
první jedinci v roce 1976 ze SRN a stejně jako ve své vlasti, i u nás velmi rychle dostihli popularitou Anglického kokršpaněla.
Vzhled
S tělesnou hmotností
kolem 12 kg a výškou v kohoutku do 38 cm je americký kokršpaněl nejmenší ze
všech kokršpanělů. Jeho tělo je silné a kompaktní. Uši jsou dlouhé a svěšené.
Ve srovnání s anglickým kokršpanělem má kulatou hlavu.
Dalším odlišujícím
znakem od v Evropě známějšího anglického kokršpaněla je mnohem bujnější srst.
Jeho srst je na hlavě poměrně krátká a jemná. Uši, stejně jako břicho, hruď a
zadní strana nohou jsou dobře osrstěné. Na zbytku těla je srst středně dlouhá.
Tito elegantní psi
existují v mnoha různých barvách. Jednobarevní zástupci plemene mají základní
barvu černou, čokoládově hnědou, červenou nebo krémovou v různých odstínech.
Vícebarevní američtí kokršpanělé mohou být bílí s červenými, krémovými, hnědými
nebo čokoládově hnědými skvrnami.
Samci
kokršpanělů jsou jen nepatrně větší než feny a mají shodný mírný výraz.
Prakticky mezi nimi nejsou větší rozdíly, obě pohlaví se snadno vychovávají,
stejný u obou pohlaví je i stupeň nervozity, ničivého chování, předvádění se,
vzrušivost i potřeby pohybu. Feny jsou ovšem mazlivější a náchylnější k
úzkostnému štěkání a agresivnější vůči cizím lidem v domácnosti. Psi jsou zase
útočnější vůči jiným psům a jsou lepšími hlídači než feny.
Podklady čerpané z WIKIPEDIE.
